Čeňkova pila a Vyšší Brod

 

Datum: 21. - 24. 4. 2005

Lokace: Hartmanice, Čeňkova pila – Rejštejn, Vyšší Brod

Účastníci: skupina A - Michal, Pj, Vašek, Hans

                 skupina B – Jandin, Zbyněk,          

Doprava: skupina A - koncernový fauwé kočár zn. SEAT

                skupina B – blíže nespecifikovaný hupcuk asijské provenience

               

Letošní jaro bylo na pořádání akcí kromobyčejně příznivé, zatímco Velikonoce jsme trávili na zasněžených horách, jarní vydatné tání za slunečného počasí nás zastihlo na jihu Čech. Rozdělení do skupin A a B má zcela prozaický důvod. Skupina A vyrazila o den dřív, aby na raftu zakusila krásu plné a silné Otavy, kterou jinak známe z léta jako vyschlou strouhu. Skupina B se vydala na cestu až následujícího dne do dalšího společného působiště, tedy do Vyššího Brodu. Označení A a B má zcela logický podklad pro snazší koordinaci celé veteránské tlupy a v žádném případě neznačí, že by snad skupina Béééé byla o něco horší nežli skupina A, tedy my.

Celou věc zmiňuji proto, neb se kolem tohoto skupinou Bééééé uměle vyrobeného problému strhla malicherná roztržka, co přerostla v emailovou smršť přehnavší se přes naše poštovní konta.....

Odjezd kolem 17h od hlavního stanu – kolínského gymplu ( obr.1 ). Cpeme bagáž do všech škvír a skulin náčelnického vozu ( obr.2, obr.3 ) Pj ve snaze ušetřit místo v kufru odjímá od svého US ARMY báglu nosnou kostru, kterou v Kolíně zapomene....v Hartmanicích tak dostane jeho batoh nové typologické označení mrtvý pes,  pro specifický způsob jeho nošení bez kostry a popruhů. Zavíráme nacpaný kufr a frčíme za vodou. Cestou málem přijdeme o logo skupiny ( obr.4 ), které jsme zapomněli na kapotě vozu během zastávky u čerpací stanice, Pj zasahuje ( obr.5 ) a logo se tak pro příští dny se skupinou Bé zachrání.

Se setměním přijíždíme do Hartmanic ( obr.6, obr.7 ), kde nocujeme v čerstvě zrekonstruovaném penzionu...dobrý typ na ubytování i pro příští akce. Večer tlačenka s cibulí ( obr.8 ...), heřmánek proti nachlazení, trocha halekání při kytaře a spát, brzo ráno na vodu.

Ráno odjezd k Čeňkově pile, cestou míjíme špalíry brigádnic lásky, na silnici se třpytí  námraza, jarní sluníčko promrkává okolním úvozem, vzduch je ostrý, voda průzračná a je jí dost...

Jako konkurence na trhu služeb pro zahraniční klientelu nemám úspěch ( obr.9 ), tak krámujem věci z auta, foukáme raft ( obr.10 ), Michal zatím odváží vůz do cíle a vrací se stopem. Někdy po 10h jdeme na vodu u soutoku Vydry a Křemelné(627 m n. m.) ( obr.11, obr.12 ), poté  souvislé peřeje WW II-III (to jsem si nevymyslel, cituji vodáckou kilometráž!!!). Po cca.45 minutách super jízdy jsme v cíli, fotka pro vnoučata do památníku ( obr.13 ), raft na střechu ( obr.14 ) a tradá na pilu, jedem ještě jednou. Máme čas na čumendu u technické památky Čeňkovy pily ( obr.15, obr.16, obr.17 ). Druhá jízda je díky větší vodě ještě bezvadnější, stejný úsek profičíme bez šance na odpočinek za slabou půlhodinku. Balíme a  valíme nach Hohenfurt, kde nás už čekají Jandin se Zbyňďou ( obr.18 ). Páni doktoři cestou koupili maso na guláš, neb mají na to oba ty správné školy.Večer se hřejeme u krbu  v síni tradic, Michal vaří gulášek na další den, hulákáme s kytarou, družná beseda s laskavým panem domácím do pozdních hodin...

Ráno budíček, káva, salám, máslo, pečivo, káva, klobásky, káva, sýr...pak montérky, nad heřmánkem rozmyslet co a jak začít dělat. Některým členům skupiny Bé leží jejich označení stále v žaludku, a tak píší hanopisy, kde se dá...( obr.20 ) Zbývá ještě rozvrhnout síly a s úderným výkřikem hurá se chopit práce...Michal, Pj a Vašek  odkrývají základy stavení a kladou drenáž, nebo jak se tomu nadává...Jandin, Zbyněk a já zvedáme kamenný chodník o pár čísel výš nad terén ( obr.21 ) . Řeka je navzdory chladnému šumavskému podnebí plná života ( obr.22 ). K obědu gulášek s knedlíčkem a jako dezert přesnídávka ze Smíchova ( obr.23 ). Večer část z nás jde na Kraví horu, odkud je hezký pohled na Vyšší Brod a do okolí.( obr.24, obr.25 )Večer kytara, pečené wursty, heřmánek...( obr.26 )

Příští den doděláváme drobnější práce, řežem dřevo, atd.....Zbyněk lišácky lapí ladně lavírujícího lipana v náhonu, ten pak končí na másle ( obr.27, obr.28 ).

Odpoledne balíme, posvačíme a frčíme domů....