Passo Tonale 2004

3.–11.12.2004

Zúčastnili se: Michal, Jandín, PJ, Venda a spousta známých i neznámých lidí

pátek 3.12.

Do Passo Tonale jsme vyrazili večer od gymplu. Cesta přes noc byla ubíjející, nicméně jsme ji přežili... a už tu byla sobota:)

sobota 4.12.

Po ránu jsme se objevili u kamenného domu asi 5km pod tonalskými sjezdovkami. Zjištění, že budeme spát po osmi lidech v místnostech tak pro čtyři osoby nás sice nenaladilo zrovna optimisticky, když jsme se však ubytovali a odjeli do Tonale, nálada se nám ihned vylepšila! Sněhu bylo dost, sluníčka ještě víc! Pouze dvě věci nebyly ideální. Kvůli brzkému termínu zájezdu totiž ještě nebyla nejdelší červená sjezdovka zasněžená a nejlepší černá – Paradiso – také nejezdila. Bohužel jsme se trefili do roku, kdy Italové stavěli novou lanovku a na sjezdovce byly pomocné konstrukce a natažená ocelová lana. Pro první otestování terénu jsme se rozhodli využít jižní svahy. Bylo to skvělé! Celý den pod azurově modrou oblohou, na dostatku sněhu, s minimálními či vůbec žádnými frontami – co chtít víc? Možná to lepší ubytování... Alespoň že Michala napadlo ve společenské místnosti si dopředu vybrat ten nejlepší stůl. Takže večerní zhodnocení jsme si nakonec taky užili do sytosti.

neděle 5.12.

Pro dnešek jsme se rozhodli pro severní svah s ledovcem Presena. Je to nahoru dlouhá cesta, z 1640 do 3016 m n.m., čili 1376 výškových metrů! První část jsme zdolali stařičkou velkokapacitní kabinovou lanovkou, druhou část dvousedačkovou lanovkou a poslední úsek, již na samotném ledovci, kotvičkou. Dál už to opravdu nejelo, takže hurá dolů ke konci upraveného ledovcového svahu do 2738 m n.m.! Na výběr jsme měli mezi čevenou a černou sjezdovkou. Obě byly perfektní, na ledovci jsme vydrželi celý den. Po poledni jsme si dali, stejně jako včera, pauzičku na Presso za 1 ojro. Vznikla tak myslím docela pěkná tradice! Další perfektní den! On vlastně celý tento zájezd byl výjimkou, potvrzující Michalovo okřídlené pravidlo o po sobě následujících dnech. Inu, dnešek byl výborný, zítřek bude ještě lepší. Obzvlášť, nepodceníme-li faktor spánku:)

pondělí 6.12., neděle 7.12.

Brousíme jižní svahy, neustále krásné počasí jim dává zabrat, nicméně každý den jsou sjezdovky upravené, co to jde. Rolby stahují sníh z okolních luk na sjezdovky, hlavně, aby to dolů pořád hezky svištělo! Inu, Turecko:) Tyto dva dny nemáme zdokumentované na fotografiích, nějak jsme mezi všemi těmi obloučky nenašli čas:)

úterý 8.12.

Opět ledovcování po celý den. S PJem o poledni vyrážíme na horolezecký výstup na zasněžené skály nad ledovcem. Se shora vidíme nejen celou sjezdovku, ale otevírá se nám pohled i dále na sever. Opravdu unikátní podívaná, spousta ledovců, hor, sluníčka. A ještě ta možnost jak Messner vylézt nahoru a jako malý kluk pak sjet dolů po zadnici! Zase den bez chybičky!

středa 9.12.

Pro změnu jižní svahy, sníh už je opravdu skoro fuč. Ale nestěžujeme si a raději lyžujeme!

čtvrtek 10.12., pátek 11.12.

Dnes padla volba opět na ledovec. U mě se začíná projevovat únava, spodní úsek červené sjíždím plavmo po ústech. Jinak pohoda:) Děláme si čas na prozkoumání a zdokumentování pomníků z první světové války. V těchto končinách to musely být opravdu tvrdé boje... Večer jdeme vrátit permanentky, koupit suvenýry... a tradá domů.

pár slov závěrem

Při jedné pause na Presso jsme mimoděk odhalili, že Jandín samojediný syn a duch svatý je asi už i otec... posuďte sami...

Ale vážně - mohli bychom si přát jen víc takto po všech stránkách vydařených výletů. Jednoduše to nemělo chybu! Byl to opravdu vydařený začátek letošní lyžařsky velice povedené sezóny. Ale o tom zase jinde.
Veteráni, SKOL!

V.