Krkonoše 2005

aneb

Běžky od 23. do 27. 3. 2005

aneb

Barvy-laky Tebas a Špindlerův Mlýn-Labská

aneb

Exkurze do historie motorismu v Čechách

ale hlavně aneb

ŠKODA DO HOR!

Zúčastnili se:
1. části - na chatě Barvy-laky Tebas - Michal,Hans, PJ, Venda - tzn. SKUPINA "A" & Andula
2. části - na chatě kolínské průmyslovky - Jandín, Kačenka, Wagi, Míša, Lenka a a tradiční zdravé jádro každé akce - SKUPINA "A" & Andula

středa 23.3.

Ve středu jsme se po jedné hodině začali srocovat. Skočil jsem pro Andulu, sjel k sobě, naložil své. Popojel k Hansovi, přiložil jeho. U gymplu jsme byli mírně po 14.00, oficiálním čase T.
Michal si nechal naložit věci (papírek se žádostí ležel na psacím stole...) a kvůli už-opravdu-nevím-čemu se rozjel na Zálabí - sraz ve 3/4 na tři u Agipu. Hansova zapomnětlivost nás znovu přivedla ke gelbes Hausu. Pan Máslík trval na dohuštění pravého předního kola, a to okamžitě. Pumpovat sice umím, ale úplně špatně. To víte, zkušenosti. Začínám být drobně vytočenej...

Rychlý přejezd k PJovi, poslední várka lyží a batožin. Vyvstává nerudovská otázka: „Kam s ním?“ Tedy s Michalem. Stopaři se normálně posílají „…tak akorát na střechu…“, Michal ovšem nebyl stopař, ale náčelník, a volno nebylo už ani na střeše.
Přichází akční příjezd k Agipu, zatáčky jsou letos obzvláště ostré, parking u vzduchu a poslední kontrola tlaku v balónech. Michal si v mezidobí hloubí noru. Úspěšně. Vyrážíme tedy všichni! Sice jsem si k práci řidiče dobrovolně přidal i starost o dostatečné zásoby všech provozních tekutin pro celé áčko, nicméně mé heřmánky jsou prý teplé, takže k prvnímu „Na řidiče!“ dochází dokoupenými kuželkami.
Cesta do Strážného probíhá bez vážnějších problémů, dokonce na dlouhém, rovném úseku, s větrem v zádech předjíždíme! Rychlé trsátko nám ve volném průjezdu nebrání, uhýbá téměř do škarpy! Andulo, jsi machr!
O technických závadách... no, třeba taková WRC či F1 prostě normálně KONČÍ kvůli poruše sekundárního olejového čerpadla, sekvenční převodovky nebo rozbitému čipu. Chachá! Nic takového, ani podobného, lehce porouchatelného, Andula nemá, takže nás mohly potkat jen takové prkotiny, jako zevnitř neotvíravé zadní dveře a vyvlíknutí plynového lanka v nejprudším kopci v zatáčce. Zaparkovali jsme ve Strážném (konečně kuželka i pro řidiče!), zamkli a zajistili vůz a vyrazili na chatu. Rychle převléct a na večerní lyžování! To se ovšem nekonalo, takže šupky dupky zpátky a má 1/4A hned spát. Víc nevím;)

čtvrtek 24.3.

Ráno nám nejmenovaný člen s rozmlaskanými rty vyprávěl, že chrápeme a že nejdřív se volá HASÍ a pak se HOŘÍ. A když jsme se dozvěděli od tohoto vykuka, který rozetřel žehličkou klistr nejenom v místě nanesení, ale pěkně špička-patka..., že „...to neovlivníš!“, bylo jasné, že zas bude veselo.
Vyrazili jsme, opět pro chvíli mladí, neklidní a plní elánu po ose Strážné, Kamenný Mlýn, Tetřeví Boudy, Bufet Na rozcestí, Strážné, chata.
Nechtělo se nám moc si zacházet po suché silnici, zvolili jsme tedy sjetí černé (což věděl jen Michal) sjezdovky. Dolů jsme se dostali, někdo lépe, nikdo hůře! Zklamání nás obestřelo po chvilkovém crossovém průjezdu přípotočním lesem, nikde totiž ani náznak suchou nohou překročitelného místa. Takže jsme se letos jako správní vodáci do zurčícího živlu vrhli už 24.3. v půl jedenácté ráno!

Další asi hodinu jsme šlapali pěšky po suché silnici, poté začal sníh, ale skončila upravená cesta. Jó, pěší turistika, to je naše! Přesto jednu pěknou fotku máme.

Na Tetřevích boudách jsme se nasvačili a vyrazili na Liščí horu, s krásnými výhledy na dva nejvyšší vrcholy Krkonoš – Černou horu a Sněžku. Cesta již dobrá, leč mě dobře být přestalo... Zachránil mě až bufet Na Rozcestí – litr sodovky mě zavodnil, suma za něj probrala.
Domů už jsme převážně sjížděli, večer si udělali bramborové placky, ...přesto byl dnešní den zase nejnáročnější.

pátek 25.3.

Dnes jsme vyrazili Lárbušem ze Stážného pěkně prudce nahoru k Bufetu Na Rozcestí. Cestou jsme se stejně jako švédský král Gustav Adolf u studánky U Kříže. U Bufetu jsme, tentokrát celé 4/4A čilí a veselí, zapózovali před krásnou scenérií Sněžky. Zpátky jsme jeli přes Pláně, měli spoustu krásných výhledů a PJ neustále upgradoval 3D.

Po sjezdu do Strážného jsme před Andulou vytvořili reklamu na Škodu. Podotýkám, že v tu dobu jsme ještě nevěděli, že VW-Škoda bude letos ve žluté barvě sponzorovat slavnou Tour de France. Tudíž jsme koncern jasně předběhli a klukům mladoboleslavskejm nezbývá než litovat, že se s námi neporadili...

Večer jsme vše naložili do Anduly a přejeli do Špindlu na druhou část výletu. Cesta probíhala dobře, jen dle Michala to moc nejelo, protože prý v takových nadmořských výškách vypíná turbo. Znovu se odvolávám na jednou již prezentovanou skutečnost – v F1 se sice poučili, WRC však turbo stále ještě mají. No a když se jim poškodí, tak prostě normálně KONČÍ! Andula ho nemá, tudíž s hlavou hrdě vztyčenou může jet klidně dál.
Co dodat? Vivat Škoda 100.

sobota 26.3.

Ve velice nehezkém počasí se áčko rozhoduje pro trasu dnešní túry. Nakonec vybíráme prostý výstup směrem na Horní Mísečky a v případě zlepšení povětrnosti až na Vrbatovu boudu či dál. Po pár stovkách metrů se Hansovi bohužel ozývají vazy v koleni, takže raději neriskuje a otáčí zpět. 3/4A pokračují až na Horní Mísečky, kde v husté mlze a vlezlé zimě nad polévkou debatujeme, co dál. PJ nemá chuť pokračovat, takže poslední vrcholový výšvih na Vrbatovku podniknou pouze zbývající 2/4A. V celkem slušném tempu dobývá zajímavá klasicko-skateová dvojice ve čtvrt na tři cíl.

Při sjezdu dolů jsem se slušně proběhl, takže v půlce kopce probíhá ještě neplánovaná klistr-strhávací akce. Muchalovi to ale svištělo moooc pěkně!
Večer máme společný zábavný program, Jandín udává direktivu ohledně odjezdu a k němu nutné konzumace. Ještě, že Hans jel domů dřív!

neděle 27.3.

Včera večer jsme dohodli trasu, takže po ránu chvátáme na autobus na Špindlerovku. I když se o hodinku posunul čas, přesto dobíháme...
Jedeme v naprosto prázdném voze. Tedy až do Špindlu-autobusového nádraží. Zde čeká asi 80lidí, takže náš řidič volá druhý autobus na posilu.
Jaké je naše překvapení, když na obrovské ploše parkoviště před Špindlerovou boudou leží minimálně 3 metry sněhu! Ještě, že existují frézy. Sněhový koridor nás dovede až ke dveřím a před vysokou stěnou si můžeme udělat pěkné foto.

Stoupáme na Petrovku a na Dívčí kameny. Zde se dohodneme na rozdělení naší početné suity na dva oddíly. Hans se vinou kolenních vazů přesunuje do druhé skupiny, zbylé 3/4A vyráží ve vyšším tempu vpřed. Míjíme Mužské kameny, při sjezdu k sedlu nad Martinovkou musíme dvakrát sundávat lyže – kameny jsou od prudkého větru naprosto holé! Michal sjíždí bravurně, PJ také, celkový dojem pokazí monokl, který mu způsobí dopředu píchlá hůlka. Já se zaťatým vrškem i spodkem a vytřeštěnýma očima čekám na další dokopec, ty mi tedy jdou výrazně lépe. Po zimní cestě levotočivě kolem vrcholu Vysokého kola, nejvyššího vrcholu západních Krkonoš (1509 m n.m.), pokračujeme ke srázům Sněžných jam. Chvilka odpočinku a už pokračujeme k pramenům Labe. Ty jsou však alespoň dva metry pod sněhem, takže vidíme pouze dva směrovníky „Prameny Labe 0,5km“. Jeden před a druhý za prameny... K Mohyle Hanče a Vrbaty nás potom dovede poslední delší stoupání našeho výletu.

Dolů do Horních Míseček dnes sjíždí (opět) Michal, (naštěstí i) Venda a usilovně běží PJ. Již klasické škrabací místo v půli kopce proto rád využije.
Na chatu doběhneme plní krásných zážitků a nestačíme se divit, jak rychle se za námi objeví druhá skupina s tahounem Hansem. Zkrátka, áčko se nezapře!
Večer si Jandín sám splní zadaný úkol, můžeme tedy vyrazit k domovu. Sestup rozbředlým, propadajícím se sněhem, se vší výbavou na zádech a za naprosté tmy nám není moc příjemný. Zamrzlá skla Anduly ještě méně. Napakujeme tedy auto, chvíli zahřívám motor a dle Jandínových letištních signálů roluji na silnici. Anduliných povinných 8km na rozmrznutí mi ve Vrchlábé konečně otevírá širší rozhled. Čistá škvíra mezi volantem a palubní deskou opravdu není můj obvyklý zorný úhel. Radko, chyběla jsi nám!
Dál už cesta ubíhala hladce. Po příjezdu do Kolína a nezbytné fotografii jsme už drželi pěsti Andule, ať je co nejdéle zdravá a může nás odvést na další Škodu do hor!

V.