Vltava 2003

Povodně 2002 nás vloni vyhnaly na Ohři, ale letos znovu vyrážíme na stará známá místa. Po přípravných akcích /nákup, přidělování vodáckého materiálu atd./ ještě před od jezdem tvoříme posádky:

Neděle 7. 9. 2003 - busem z Kolína do Vyššího Brodu

Přesun, klajmování, svačina od maminek a pokračujeme na peřeji U Svatého. První cvaknutou posádkou se stávají Předseda a Ondra, Čochtan bude ovšem přidělen Pavlíně a Zuzce, cvakly se dvakrát. Po večeři /taky ještě od maminek/ vyrážíme na Kraví horu - vyhlídka.

Pondělí 8. 9. 2003 - stojíme ve Vyšším Brodě

Markéta a Fába

Úterý 9. 9. 2003 - pořád ve Vyšším Brodě

Den třetí - den rizikový, píše se v odborné literatuře. Přesvědčili jsme se na vlastní kůži! Dopoledne kultura - klášter. Odpoledne výcvik, tentokrát v podobě splutí na Herbertov. Na místě, které bych označila za téměř brutální /jazyk u herbertovského tábořiště, pozn. náčelníka/, jsme se cvakli snad všichni, někteří ne jednou, ale hned čtyřikrát. Po strastipném návratu do tábora jsme se převlékli, abychom se zase vzápětí mohli převléknout a vyrazit na šlajsnu. Po splutí začaly monstrózní skoky do vln a nakonec vesting šlajsnou. Pak už přišly na řadu pouze výborné fazolky, jejichž účinky jistě záhy poznáme. Schůze, zpěv, spánek. Spánek!

Středa 10. 9. 2003 - konečně jedem - Vyšší Brod - Pískárna /22 km/

T - 135 - ...balíme, uklízíme, šůrujeme, myjeme, zametáme, šlapeme zelí /bez zelí/, nakládáme, vytíráme a T - 135 se proměnilo v T + 15 /11:15/ Opustili jsme Vyšší Brod a bez zvláštních příhod dopádlovali odpoledne na Pískárnu.

Čtvrtek 11. 9. 2003 - Pískárna -Český Krumlov

Nad naší výpravou se stáhly mraky. Bohužel ne natolik, abychom našli pádný důvod k odloženíodjezdu. Přesto se dopoledne neslo ve znamení dobré nálady, zvl. ve veteránské sekci, neboť Hans vytrvale pěl, že mu čórli kolá. Ve fotbálku veteráni versus frekventanti zvítězila zkušenost nad mládím. Tak tedy jedem, teplo rozhodně není, ale přežili jsme vše včetně zákeřných šlajsen cenících zuby na projíždějící vodáky. Výprava se rozrostla. Posílil nás Petr. Večer pohoda, pečeme buřty, veselá zábava, zvlášť mezi septimánkami, dodnes se nepochlubily, co je tak rozchechtalo.

Pátek 12. 9. 2003 - Český Krumlov - Dívčí Kámen /15 km/

Voda! Ani si nedovedete představit, jak je důležitá. Mít snídani bez čaje zní téměř nepředstavitelně, ale dnes ráno to byla skutečnost. Poslední kapky pitné vody jsme věnovali na brambory. Potvory, nezbylo nám nic. Jistě si tedy domyslíte, že k snídani byly brambory na loupačku s mlíkem, čerstvě nadojeným, krabicovým....Michal vyslal Předsedu na nákup do města /měl jít do Lidlu a došel do Penny/. Předseda donesl suroviny na výborné bramborové placky, kterých se Chobi přežral. Jako předkrm byli utopenci z buřtů, co zbyly od večera. Po obědě Michal zavelel a na třetí hodinu jsme začali odrážet od břehu. Příjezd na tábořiště = chaos. Všichni vybalovali, Michal rozdával úkoly a v tom spěchu Ondrovi a Předsedovi nějak ujela loď. Naštěstí si toho včas všiml Martin a po pěti metrech ji chytil. Samozřejmě to musel dát vědět celému okolí, nedával pozor a jeho loď mu začala odjíždět taky. Před gulášovkou a nudlema se skořicí se šli Vašek a Haky umýt do řeky. Když vylezli adamové na břeh, sklidili zasloužený potlesk se smíchem pánů a nedbale skrývanou lítostí přítomných dam. V naší blízkosti se právě objevilo šest sršňů, takže tento zápis z bezpečnostních důvodů končíme. PRYČ!

Sobota 13. 9. 2003 - stojíme na Dívčáku a chodíme okolo

Nejprve na Zlatou Korunu. Pěšky. V Třísově se k nám přidává naše někdejší kolegyně a němčinářka Radka. Stíháme klášter, občerstvení i vlak zpět. Po obědě výlet na hrad a okruh po naučné stezce. Taky řádně zmoknout. Martin a Slávek si cestu od nedokončeného náhonu zkracují vltavským meandrem. Když hodinu po nás konečně dorazí na tábořiště, houbičkují stan. Příště už si ho určitě před odchodem zapnou. Poslední večer zpočátku ruší vydatné přeháňky, ale vyhnat se nenecháme.

Neděle 14. 9. 2003 - den poslední - Dívčák - Boršov /10 km/

Pojedli jsme zbytky a začali balit. Cesta nebyla ničím překvapující, zato nás ohromil Jandín svým nesmrtelným a slavným gymnastickým číslem. Pan doktor byl prý stržen větví, ale my víme, že chtěl zaimponovat Kačence a předvést slavný výmyk na větvi z lodi ven a a zase zpět. A tak jsme jim pomohli vylít loď, vyždímali Jandínovu drahocennou bundu a vyrazili opět k cíli. Na místě odjezdu už čekal pan Kolenský, chlapci navázali lodě, dívky vymazaly druhé zbytky. Pepa si dal poslední, poslední chléb a už jsme mohli nastupovat. Naše cesta byla zakončena posledním zpěvem "Čórli mí kolá..." . Nu a to jest vše. Musíme ještě poděkovat náčelníkům, panu Chaloupkovi, panu Kolenskému, panu Rybízovi.