Vodácký kurs Vltava 2004

Kdo tam byl

Neděle 5. 9. 2004 - busem z Kolína do Vyššího Brodu Vše začalo úderem sedmé hodiny, kdy jsme se sešli u školy. Následující dvě hodiny byly plné zmatku, shonu a šíleného pobíhání. "Podej mi ten gumcuk," řekl Michal a rozřízl si prst o háček. Další tři hodiny jsme strávili v autobuse jak naklepávané řízky. Konečně jsme si postavili stany a naházeli do nich věci, které jsme doma pracně cpali do barelů. "Hurá na vodu," řekl si každý netuše, co ho čeká. Výcvik se brzy rozdělil na dvě skupiny. První se plácala u jezu, druhá si vyzkoušela přejezd, závěs a další náročnější vodácké kousky. Po návratu na souš a rozvěšení všech mokrých svršků i spodků byl na programu pěší minivýlet na Kraví horu. Zdatní jezdci, které neudolal ani odpolední výcvik, vyrazili večer i pro dřevo na lodi. "Už to hoří!" zvolal hlavní fireman večera. Pondělí 6. 9. 2004 - stojíme ve Vyšším Brodě Vyšebrodská klasika. Čertova stěna s nedobrovolnou koupelí při brodění /letos Dominika/. ČD nás vezou z Loučovic zpět, Káča a Jandín již čekají s připravným obědem. Pak dlouho očekávaný polední klid a výcvik. Na vodě jsme strávili skoro čtyři hodiny. značnou část na šlajsně! Některé posádky opouštěly loď až podezřele často. Boj o Čochtana bude zajímavý. Úterý 7. 9. 2004 - pořád ve Vyšším Brodě Další den, další studené ráno. Při snídani vyšlo najevo, že ani zvýšený počet rohlíků nestačí. Následovalo škrábání brambor a pak sjezd prvního úseku Vltavy: Vyšší Brod - Veverky. Jedeme cvičně, bez bagáže. Několik peřejek dokonale prověřilo, co jsme se už naučili.Největším nepřítelem frekventantů se jako každý rok stal jazyk před herbertovským jezem. Kdo ve Vyšáku hřešil na líný proud a flákal náklony, dostává na Herbertově za vyučenou. Od Veverek se vracíme, část busem s loděmi, kdo se nevešel, cestoval vlakem. Odpoledne opět šlajsna, počasí nám stále přeje! Došlo i na vesting /pro nezasvěcené - frekventant sjíždí šlajsnu z vlastní vůle jsa opatřen pouze vestou a přilbou/. U táborového ohně jsme oslavili narozeniny vodačky Terezy. Ostatní vodáci ji zahrnuli skromnými dary vlastní výroby. Nechyběl ani dort! Středa 8. 9. 2004 - Vyšší Brod - Pískárna /22 km/ Jako každý den jsme se probudili do nádherného teplého rána...KECY! Byla kosa, která by skolila i medvěda. Po vydatné snídani čítající tentokrát již úctyhodných 140 housek vyhlásil náčelník změnu stanoviště. Čas se jako obvykle nepodařilo splnit /T + 45/. Chaos vládl všude, kam se člověk podíval. Nové gymnastické prvky okamžitě následovaly. Jedna noha v barelu, druhá volně, ruce podepřené a křik: "Už to bude, jenom kousek, už jen milimetr, honem víčko!" Pak nastala jízda, po které již všichni prahli. Kritický bod se objevil pod jezem v Rožmberku, kde posádku Tereza + Táňa zdolal kámen. Tedy spíše loď než je. Holky to odnesly menším šokem, ale co s lodí. Náčelníci a veteráni se pustili do opravy, ostatní do svačiny. Pak jsme pokračovali dál, přestávka na naložení dřeva a hurá do vysněného cíle. Nohy už modraly, když jsme vjížděli do finiše. Se slovy hurá a Bože díky se všichni rozeběhli stavět své příbytky. Se šokem jsme zjistili, že sprchy jsou nejen za peníze, ale jen do 20 hodin. Šoky pokračovaly, když náčelníci prohlásili, že spí pod stříškou, která skrývala stoly u kiosku. K večeři gulášek. Zaprášilo se po něm stejně jako po cibuli. Hláška dne: "Drž hubu a linii!" Šoufky za odměnu myli Vítek, Roman a Štěpánka, neboť porušili zákaz vykání. Čochtana dostala naše nejslavnější posádka: Tereza a Táňa. Čtvrtek 9. 9. 2004 - Pískárna - Český Krumlov Ráno ranko grupa vstala, ke snídani pospíchala. U výdejny tlačenice, bodla by nám jitrnice, místo ní však na stole zuby cení cibule. Nedostatek krmné směsi ve všech kolem budí běsy. Stany mizí v baťohu, jupí jedem na vodu.Odrazíme z plných sil, děsíce se dalších chvil, kachny hrůzou prchají, peříčka jen lítají. Pak tam, kde se voda čeří, každý jen sám sobě věří, zatím to jde ale snadno, háčkům už je ale chladno. Tohleto nás nerozhodí, slunce svítí, to se hodí. A tak jedem směle dále k jezu na barevné skále. Potom náhle v dáli zříme - město, o němž mnoho víme. Historie na nás dýchá, sem tam zimou někdo kýchá. V bříšku kručí, máme hlad, co se takhle napapat? Salám a sýr nakoupený v naši svačinu se mění. Teďka jsme už po svačině, vyrážíme k divočině. Cesta se nám strašně vleče, jedni vsedě, druzí vkleče. Najednou nás Michal volá, pojďte, hola, hola. Ještě než jsme zakotvili, zvláštní pach jsme ucítili. A tam v dáli mezi stromy, se srdíčky malé domy. Vytahujem svoje rance, čekáme na pečeného kance, ten se chytit nedá, Martin v pytli buřty hledá. Oheň hoří, řeka teče, Pepa už nám dřevo vleče. Teď už nebaví nás psát, najíme se, zazpíváme, budem spát. Pátek 10. 9. 2004 - Český Krumlov - Dívčák /15 km/ Konečně pozitivní ráno. Můžem vstávat v 9:00! Neuvěřitelně se oteplilo, hodinu odjezdu jsme si mohli stanovit sami. Váleli jsme se na sluníčku, někdo trénoval na vodě, kde se také urodilo několik čochtanů. Jedna skupinka vyrazila do Krumlova pro sýr na špagety Na cestu jsme se posilnili hrachovkou a pečenými buřty. Zbynďa si zalyžoval na vodě, Tom na jehličí, přeskočil několik stanů a odjížděli jsme přes Zlatou Korunu na Dívčák. ...Po večerních špagetách následoval výběr ze tří salátů a pak Pepova astronomická přednáška. Sobota 11. 9. 2004 - pěší turistika a úklid v okolí Dívčáku Ráno byla taková zima, že se zasekávaly zipy u stanu. Mokré předměty zanechané na zemi zmrzly na kámen. Fakt. Po snídani výlet na Zlatou Korunu, tam pěšky, zpět vlakem. Odpoledne zřícenina, pak se připojujem k dnes probíhajícímu čištění Vltavy. Sbírali jsme odpadky, které v Křemžském potoce zanechali nepořádní návštěvníci a předloňská povodeň. Některé odpadky se však sbírat nedaly. Po návratu do tábora na nás čekala milé překvapení. Paní profesorka Lávičková, naše někdejší němčinářka. Strávila s námi odpoledne, večeři a poslední večerní posezení letošní vody. Neděle 12. 9. 2004 - den poslední - Dívčák - Boršov /10 km/ Dnešní ráno bylo suverénně nejtleplejší, ale pohled na oblohu nevěští nic dobrého. Klasik by řekl, že nad naší výpravou se začaly stahovat mraky. Rekord. Vyjíždíme v T + 4!! Po hodině jízy se spustil vydatný deštík - to abychom snad neodjeli domů, aniž bychom poznali, jaké to je, mít vodu odevšad. Za deště dojíždíme do Boršova, za deště zrychleným tempem navazujeme a svačíme. Kolem 13:30 už sedíme v busu a necháváme se unášet ku Kolínu. Zde vyložení všeho, gruppenfoto a domů.

zapsali Michal a další účastníci zájezdu nafotili Hans, Jindra, Roman, Martin

Na titulní vodáckou stránku
Na přehled táborů a kursů