Vodácký tábor Otava 2005

Pondělí 15. 8. 2005 - den první, Kolín - Sušice

V noci před odjezdem začalo cedit, cedilo při navazování, cedilo po cestě, cedilo při vykládání, zkrátka pořád. Pod železničním mostem u sušického tábořiště vyčkáváme, až ty provazy vody trošičku povolí, sláva, stalo se, stěhujeme vše na tábořiště, bleskově stavíme stany a zalézáme. Podruhé déšť na chvilku polevil zvečera, startujeme na dříví, stíháme uvařit polévku a pak už jen zpět do stanů. Na sušickém vodočtu 10 kubíků /v roce 2003 celý týden 2,5/. Večer bez ohně.

Úterý 16. 8. 2005 - den druhý, Sušice, Rabí

Nic se nezměnilo, tedy prší. Dělíme výpravu na dvě části, sekce studentská a část sekce veteránské vyrážejí v pláštěnkách pod Pepovým vedením na Rabí. Sekce veteránská vaří. Výletníci se vlakem přibližují do Žichovic, odtud pěšky na hrad. Nejsme objednáni, takže prohlídka probíhá nadvakrát, v pauze vkládáme cukrárnu. Vlakem zpět, oběd, prší, do stanů. K večeru na chvíli přestává, vyrážíme na peřej. Na vodočtu 14 kubíků. Oheň zase nebude, ještě že se dá sedět pod střechou u loděnice.

Středa 17. 8. 2005 - den třetí, Sušice, Čeňkova pila - Rejštejn

Na vodočtu 33 kubíků, obloha zamračená, ale neprší. Vyrážíme do Sušice, muzeum, cukrárna. Obloha se protrhává a rýsuje se v létě nezvyklá šance - sjet si horní úsek Otavy z Čeňkovy pily do Rejštejna. To ovšem znamená zajistit rafty a přepravit se na místo. Sestavujeme dvě šestičlenné raftové posádky, Vašek a PJ pojedou na zavřené plastové deblovce a Efka na kajaku. Vše vypadá velmi slibně až do chvíle, kdy na Čeňkově pile začínáme foukat rafty. Jeden v pohodě, druhému ovšem praskne plášť bočního válce. Situaci, kdy máme pro dvanáct lidí jeden provozuschopný raft, i spoustu dalších nečekaných komplikací nakonec zvládáme a pohodově se vezeme po krásné peřejnaté vodě až do Rejštejna. Večer první táborák letošní vody.

Čtvrtek 18. 18. 2005 - den čtvrtý, Sušice - Střelské Hoštice

Podle původního plánu jsme už ve středu měli ze Sušice odjet do Velkých Hydčic, ale nepovedlo se. Dnes tedy musíme spojit dvě etapy dohromady. Projíždíme kolem Rabí /viz též titulní foto/, pod Práchní svačíme, přenášíme či přetahujeme všechny horažďovické jezy a konečně dorážíme do Střelských Hoštic, to vše za sluníčka!! Za sucha stavíme stany, na sluníčku sušíme mokré svršky a spodky, vaříme večeři /oblíbené fazole/, sedíme u táboráku a Hans pořizuje foto večerní obce.

Pátek 19. 8. 2005 - den pátý, Střelské Hoštice - Slaník

Mlhavé ráno se brzo mění ve slunečnou pohodu a přes nespočetné jezy se blížíme ke Strakonicím.Těsně před nimi zjišťuje Martin ztrátu trika od Moiry, zůstalo právě na posledním jezu. Pěšky a busem vyráží zpět, my mu přejeme hodně štěstí a pokračujeme dál. Ve Strakonicích opět přenášíme, pak svačíme, vysíláme odloučenou veteránskou jednotku na nákup do Delvity, zbytek dojíždí na Slaník, po cestě nás dohání v triku od Moiry oblečený Martin. Před večeří nás nadobro opouštějí Radek /dovolená s rodiči/ a nemocná Magda, dočasně Tomáš a Adam /raftové závody v Českých Budějovicích/.

Sobota 20. 8. 2005 - den šestý, Slaník, Strakonice

Dopoledne pohoda na tábořišti, služby drobné i větší práce, odpoledne část výlet do Strakonic. Vaříme guláš, hrajeme gorodky, prostě si užíváme poslední slunečný den, předpověď už zase vyhrožuje.

Neděle 21. 8. 2005 - den sedmý, Slaník - Kestřany

Opouštíme Slaník a nad naší výpravou se postupně začínají stahovat mraky. Nahoře zřejmě pršelo, voda stoupá. O půlnoci na dnešek protékalo Strakonicemi necelých 20 kubíků, v poledne, kdy odjíždíme ze Slaníku, už je tam 35. Připomínám rok 2003 - vetšinu týdne jsme měli s bídou 4 kubíky! Nárůst znamená komplikované přenášení jezů, tam, kde jsme před dvěma roky sotva brodili, by nás dnes voda nekompromisně smetla. Odvážlivci zkoušejí ve Štěkni vesting. Krátce za Štěkní první dnešní cvakací příhoda. Přicházíme o kotlíky a konzervy. Zahajovací příděl deště dostáváme mezi Předborovicemi a Sudoměří. Voda stoupá před očima, večer nebude mnoho chybět do padesátky. Na Kestřanské peřeji se letos tedy kamenům vyhýbat nemusíme, zato zalévajícím vlnám ano. Některé posádky dojíždějí se značným ponorem a druhé cvaknutí na sebe nenechá dlouho čekat. Tentokrát utrpěla újmu část těstovin. Do Kestřan dojíždíme za nevídaného lijavce . Zachraňují nás kaplička na tábořišti, kde odkládáme bagáž a převlékáme se do suchého, a silníční most, pod nímž vaříme. Pozdě večer déšť na chvíli přestává, dokonce se nám daří zapálit poslední táborák letošní vody.

Pondělí 20. 8. 2005 - den osmý, Kestřany - Kolín

V noci několikrát velmi vydatně sprchlo, kdo se ráno přišel podíat k vodě, nevěří svým očím. Večer po příjezdu jsme se drápali po strmém břehu aspoň dva a půl metru nahoru, teď chybí slabý půlmetr, aby se voda vstoupila na tábořiště. Včera jsme se těšili, jak si užijeme za pořádného průtoku poslední etapu, ale tohle je opravdu moc. Po návratu zjišťujeme, že k ránu protékalo přes Strakonice skoro 100 kubíků, do večera to vylezlo na 150, v Písku, kam jsme chtěli tradičně dojet, byl odpoledne vyhlášen první stupeň povodňové aktivity. V kapli snídáme, v dešťových přestávkách balíme. Autobus přesměrován do Kestřan, nakládáme a míříme do Kolína. Abychom si nestěžovali, že nezaprší a nezaprší, vypuká za Pískem snad průtrž mračen. Do Kolína si přivážíme desítky litrů dešťové vody, která zůstala v lodních horního patra vleku. Deštěm jsme začali, a protože každé pořádné vypravování by mělo mít rámec, dostáváme po uložení lodí naposledy pořádný příděl z protržených mračen.
Víme ovšem proč. V jednom z příspěvků veteránské sekce nazval Hans Otavu řekou, kterou prý známe z léta jako vyschlou strouhu. Dovolujeme si tvrdit, že právě tady lze hledat prapříčinu průběhu letošní vody. Ale i tak stála za to. Ahoj.

zapsal Michal
nafotili Tereza a Hans