Vzhledem k tomu, že nejdůležitější osobou na lodi je zadák, uvádíme ho jako prvního (je-li na snímku kompletní posádka). Háček následuje, třebaže je v některých ojedinělých případech pohlednější a přitažlivější. Letos rekordní účast, ve Vyšším Brodě nás i s hosty z řad bývalých studentů bylo čtyřicet.
Tradiční základna na ostrově mezi Vltavou a náhonem bývalého mlýna. Využíváme zdejší kuchyni, po většinu času jí vládne Hans.
Procvičujeme základní vodácké dovednosti - přejezd a esíčko. Diví se svatý Jan Nepomucký, instruktoři i někteří frekventanti, fotografové se radují.
Maria Rast am Stein je poutní místo nad Vyšším Brodem, kde se podle legendy zjevila místním pasáčkům Panna Maria. Výstup je lemován čtrnácti zastaveními křížové cesty. Pokud by se snad z obrázků zdálo, že i pro některé frekventanty byl výstup křížovou cestou, jde opravdu o pouhé zdání. Všichni tam vyběhli jako srnky.
Lipno I bylo vybudováno v letech 1952-59 jako první přehrada vltavské kaskády. Jde o největší vodní plochu v ČR. Součástí prohlídky je návštěva elektrárny vybudované v hloubce 160 m pod úrovní terénu.
Skalní lokalita, která je od r. 1992 přírodní rezervací, vznikla nakupením mohutných balvanů. Podle pověsti je sem nanosil čert, který chtěl zničit vyšebrodský klášter. Vyrušilo ho však kokrhání kohouta a dílo nedokončil. Pod Čertovou stěnou je původní řečiště Vltavy, kterým po vybudování lipenské přehrady teče voda jen výjimečně. Jde nejtěžší vodácký terén v tuzemsku.
Praktický výcvik na vodě je doplněn oblíbenou teoretickou částí na suchu. Nejpopulárnější je Pepova přednáška o správném provedení závěsu. I letos byla doplněna názornými ukázkami.
Jízdu rovně jsme probírali na voleji nad vyšebrodským jezem. Poté následoval přesun na peřej u kláštera. Plavecké fotografie z této fáze výcviku jsou publikovány v samostatné fotogalerii. Zde jsme procvičili přejezdy a esíčka, také vylévání lodí. Pak jsme se přesunuli na šlajsnu. Zde jsme naučili sjezd a následné zastavení. I na šlajsně měli fotografové žně, obrázky jsou také v samostatné fotogalerii.
Etapa je poznamenána nebývale nízkým stavem vody, necelých šest kubíků.. Pociťujeme to zejména pod herbertovskou šlajsnou a na mělčinách před Rožmberekem a před rožmberským tábořištěm. Nepozorná posádka končí na kameni, loď se plní až po okraj vodou.
První šlajsna, kterou jedeme s bagáží. Je trvale zavřená, ale opatřená šoupačkou. Kdo se trefí, má zpravidla vyhráno. Pod šoupačkou občas mírně táhne vpravo, letos bez pohromy.
První z řady tzv. "retardérek", úzkých propustí s prahy na dně pro zpomalení odtoku vody. V průběhu posledních dvou desetiletí byla většina šlajsen na horní Vltavě rekonstruována a původní vorové propusti o šíři pět metrů nahrazeny těmito užšími. Šlajsna v Rožmberku je nevyzpytatelná zvl. pro posádky v obsazení levý háček, pravý zadák, které často atakují pravý břeh.
Druhý jízdní den. Přes šestero jezů (z toho jeden nesjízdný a jeden skluzný jako na lyžích) se přesouváme na tábořiště za Českým Krumlovem. Nízký stav vody trvá.
Další retardérka, tentokrát velmi povedená, končí ve veliké laguně, nezalévá, stačí jen držet směr. Od r. 1992 jsme na této propusti zaznamenali pouhé jedno cvaknutí.
Rovněž rekonstruovaný jez, rozměry původní vorové propusti zůstaly zachovány. Zde je třeba jet v levé polovině propusti a vyhnout se na mělčině pod propustí.
Šlajsna je také trvale zavřená, i zde je šoupačka. Největší experti občas končívají v kamenech na pravém břehu.
Technicky nenáročnější šlajsna. Zpravidla vydatně zalévá a nekompromisně trestá každé zaváhání při výjezdu. Posádky s levým zadákem zpravidla trefují zeď na levém břehu, lodě s pravým zadákem končí hodinami v pravém vracáku, jak je ostatně zřejmé z několika obrázků. Další šlajsna je na jezu u Jelení lávky pod zámkem. V současné době je v rekonstrukci, žádné velké vodácké zážitky se nekonají.
Užíváme si pohodové odpoledne na prázdném tábořišti, večer výlet do Českého Krumlova.
Krásné slunečné ráno, budíček odložený na devátou. Před odjezdem spravujeme dobité laminátky.
Poslední šlajsna letošní Vltavy, délkou a snadným průjezdem se podobá retardérce ve Větřní. Po úpravách řečiště a povodni z června už ani nezalévá.
Táboří se na rozlehlé louce s výhledem na Dívčí kámen, rožmberský hrad vybudovaný na ostrohu mezi Vltavou a Křemžským potokem ve 14. st. Byl brzy opuštěn (v r. 1541 se o něm již píše jako o pustém hradě) a zchátral, ale i v dnešní podobě je stále impozantní. O několik set metrů severněji je akropole někdejšího keltského oppida Třísov, které bylo střediskem oblasti v posledních stoletích před přelomem letopočtu.
Kleť (1083 m) je nejvyšším kopcem Blanského lesa. Obě cesty absolvujeme pěšky. Z rozhledny na vrcholu lze za dobré viditelnosti dohlédnout až do Alp.
Odpočinkové odpoledne.
Poslední etapa, v Boršově navazujeme a míříme do Kolína.