Gymnázium Kolín - vodácká stránka

Bezpečnost na vodě

Sázava 2009

Nehoda raftu na Sázavě březen 2009 (nejedná se o školní akci)

Foto: Žralok

Proč na vodě hrozí větší nebezpečí než při jiných aktivitách

Během posledních dvaceti let došlo k obrovskému nárůstu zájmu o vodácký sport. Cestovní kanceláře a půjčovny zpřístupnily české řeky každému, kdo je schopen zaplatit si zájezd nebo zapůjčení vybavení. Na vodu se tak dostávají i naprostí nováčci, kteří mnohdy vůbec netuší, co je vlastně čeká. Kombinace možných nebezpečí, která na vodě hrozí, je přitom daleko pestřejší než při jiných aktivitách.
Spadneme-li na lyžích, z kola nebo při fotbale a tělo to přežilo, zvedneme se a pokračujeme dál. Když se cvakneme na vodě, to podstatné naopak teprve začíná. Pokud nás to nevyplivlo se vším všudy na mělčinu nebo do vracáku, zachraňujeme sebe, pádlo, loď, bagáž, v horším případě i dalšího člena posádky. Ani v relativně mělké vodě se nedokážeme postavit a vytáhnout loď, protože naše pantofle či kroksáče, které s oblibou obouváme (přece nebudeme mít nohy v mokrých teniskách!), už dávno pokračují dál samy. Je-li hluboko, nevíme, jak správně plavat v proudící vodě, netušíme, že se loď naplněná vodou neobrací, protože jinak uteče poslední zbytek vzduchu, který ji ještě drží nad hladinou, a my ji tudíž asi neuvidíme a půjčovna nám to pěkně spočítá.
V nejhorším případě poskakujeme ve válci jako korkový špunt, uhýbáme rotující lodi nebo pařezům, nemůžeme se nadechnout ani dostat do odtékající vody a pomoc v nedohlednu. Vyjeli jsme totiž sami, nemáme kilometráž a nevíme o nebezpečných místech na řece. A pokud jde o ten jez, který nás dostal; kamarád nám přece říkal, jaké pod ním bylo vloni pěkné koupání. Že tehdy teklo pět kubíků a dneska se řekou valí o dvacet víc, to už nás nenapadlo a jak to vlastně máme vědět! A navíc - jeli jsme na raftu a ten je přece v pohodě! A když nás to konečně znechuceně pustí, můžeme jen poděkovat vodáckému pánubohu, že se slitoval a na břehu nepřibyde další smutný pomníček.
Pokud vám tento scénář připadá zbytečně pesimistický, pak vězte, že od února do srpna 2010 se na českých řekách utopilo (naprosto zbytečně) devět osob. Tuto souhrnnou informaci přinesl vodácký server www.raft.cz, o jednotlivých případech informovala i jiná média, odkazy jsou na uvedené stránce.
Smyslem tohoto článku v žádném případě není strašit a odradit kohokoli od ježdění na vodu. Voda je přece krásná a krásné mohou být i vaše zážitky, ale jen když se naučíte vodu respektovat a nebudete se nad ni povyšovat. Vyplatí se to.

Objektivní nebezpečí

Jeho příčiny ovlivnit nelze, nebezpečným situacím však můžeme předcházet.

Charakter řeky

Odjezdu na samostatnou vodáckou akci do neznámého prostředí musí předcházet příprava. Jedete-li s intruktorem nebo seriózní cestovkou, ušetříte si většinu starostí s organizací zájezdu. V bodě o neznalosti trasy a podmínek splutí se v další části této stránky dozvíte, co můžeme pro plánování využít. V úvahu musíme brát obtížnost, průtok, spád a šířku řeky.
Pozor při zájezdech do zahraničí, alpské řeky se od většiny našich zásadně liší (vodnatost, průtok, teplota).

Náhlé změny průtoku

Velmi rychlé změny vodního stavu hrozí zejména na řekách, jejichž průtok není regulován žádnou přehradou a které mají malé povodí. Laicky řečeno - co rychle a vydatně naprší, velmi rychle odtéká. Klasickým příkladem je Otava pod Čeňkovou pilou, její průtok se může během krátké doby několikrát zvýšit, viz obr. Pro srovnání - Labem v Kolíně protéká v běžném létě asi 25-30 kubíků, Vltavou ve Vyšším Brodě 6-8 kubíků.

Prudké vzestupy hladiny na Otavě po deštích v červenci 2011; údaje pocházejí z limnigrafu v Rejštejně

Otava léto 2011

S rostoucím průtokem roste síla vody, ovládání lodi je fyzicky náročnější, zvětšující se vlny loď zalévají, jindy neškodný jez se může proměnit ve smrtelné nebezpečí. Vysloveným hazardem je vyjíždět (a ještě k tomu s nedostačující výbavou) za povodňových stavů. Nebezpečí pak hrozí i na menších tocích jako např. při nehodě na Cidlině v srpnu 2010. Článek Poučení z povodní informuje o třech tragických událostech z počátku léta 2009.

Přírodní překážky v řece

Patří k nim peřeje, přírodní stupně, válce, velké kameny blokující řečiště. Mimo tyto stálé překážky se můžeme setkat s překážkami dočasnými. Velké nebezpečí představují zvl na menších a prudkých tocích (Tanvaldská Kamenice, Doubrava nad Pařížovskou přehradou) stromy spadlé do řečiště (např. po velké vodě). Mohou úplně nebo částečně zablokovat koryto a jezdci, který je proudem zatlačen do větví, hrozí utonutí jako např. při nehodě na Stvořidlech 2005. Na alpských řekách se setkáme i s tzv. "karfioly". Ve zúženém řečišti se v nepravidelných intervalech objevuje vyvřelá spodní voda, která se hromadí u dna a pak prorazí na hladinu.

Umělé překážky v řece, zvl. JEZY

Jedná se především o jezy. Tyto stavby vznikaly na řekách už od středověku, byly budovány pro potřeby zařízení využívajících sílu vody (mlýny, pily, hamry), v dobách průmyslové revoluce začaly pro svou potřebu odebírat vodu i nejrůznější továrny (papírny, textilky). Pokud se na řece provozovala voroplavba (tj. přeprava dřeva, např. stavebního nebo palivového), musel mít jez propusť, tzv. "šlajsnu" (z něm. Schleuse). Dokument o stavbě vorového pramenu, plavbě po Vltavě z Vyššího Brodu, ve kterém uvidíte i některé dnes již neexistující šlajsny, natočila v roce 1966 Československá televize a byl uveden v rámci cyklu Vltava v obrazech.
Propusti vorového typu se na některých řekách zachovaly nebo byly s větším či menším úspěchem rekonstruovány; příkladem mohou být např. Vyšší Brod či šlajsna u barevné skály na Vltavě nebo Štěkeň na Otavě a jsou zpravidla sjízdné. Nejsnazší cesta vede většinou tudy. Pokud bychom se pokusili sjíždět jez jinde, můžeme se v případě zvýšených vodních stavů dostat do stejných potíží jako u jezů bez šlajsny (viz dále). Některé vltavské šlajsny jsou sice trvale zavřené, ale půjčovny lodí je vybavily tzv. šoupačkami. Najdete je např. na Herbertově nebo v Novém Spolí. Kdo se trefí, má vyhráno.
Doporučení sjízdět jez šlajsnou neplatí vždy, např. první krumlovská šlajsna (za silničním mostem na předměstí Plešivec, nazývaná též "U Liry") dokáže za zvýšeného vodního stavu pěkně vytrestat a nezkušeným posádkám nepomůže ani raft jako na následujícím videu.
Na některých jezech byly vorové propusti nahrazeny retardérovými, které jsou užší a mají sloužit pro sportovní plavidla. Celkem zdařilé jsou přestavby na Vltavě (Rožmberk, Větřní, Mrázkův mlýn v Českém Krumlově, Zlatá Koruna), nevyzpytatelné až nebezpečné přestavby na Sázavě, např. jez v Sázavě.
Největší nebezpečí hrozí na jezech, které propusť nemají (zvl. na Ohři - Kynšperk, Citice, Tuhnice, Radošov ). Aby nedocházelo k vymílání jezového tělesa, je pod nimi tzv. vývařiště. Voda přepadající přes jez neodtéká přímo, ale spodem. Předměty (a osoby), které vývar (nazývaný některými vodáky také válec) zadrží, se vracejí stále zpět k jezu. Ilustrativní je např. toto video z Divoké Orlice. Plaváčci se i s loděmi melou pod jezem, hrozí, že jim každou chvíli vjede někdo na hlavu, na břehu se až teď hledá házecí pytlík! Všimněte si žlutého kajaku, který byl vtažen zpět, a zeleného, jehož jezdec vůbec nepádloval, a proto neměl šanci projet.
Při otevírání Sázavy na jaře 2009 nedokázala nezkušená posádka raftu najet do šlajsny a místo toho spadla pozadu do vývaru pod jezem. Vše je popsáno v článku Nehoda na Kaňově, událost je podána členkou posádky a dvěma vodáky, kteří se podíleli na záchranné akci.
Začátečníkům nebezpečné jezy často nepřipadají problematické. Nejsou pod nimi velké vlny, voda si tiše bublá, občas se tady lidi klidně koupou. Stačí ovšem pár kubíků vody navíc a je zle. Více o jezech a jejich nebezpečí čtěte v článku To sjedem, vole!. Najdete zde i přehled nejnebezpečnějších jezů na našich řekách.
Profesionální videa o jezech a dalších překážkách v řece jsou např. v dokumentech Osudová rozhodnutí a Vavřinec 2013.

Jak funguje jez

kresba Radomír Roštlapil

Profily jezů

kresba Radomír Roštlapil

Bez komentáře

kresba Zbyněk Fořt

Subjektivní nebezpečí

Jeho příčiny vyplývají z jednání účastníka vodácké akce. Jinak řečeno - vše, co se pod tímto pojmem skrývá, můžete ovlivnit.

Technika pádlování

Vyjede-li na vodu parta kamarádů začátečníků bez jakékoli průpravy a nebude mít s sebou nikoho zkušeného, je nepříjemnost na obzoru. Naučte se základní dovednosti od těch, kteří už to znají - instruktorů na školních kursech, vedoucích vodáckých oddílů, rodičů, kamarádů vodáků nebo si u půjčovny zaplaťte na začátek akce instruktora. Dobrý článek o technice pádlování a dalších vodáckých dovednostech najdete na serveru www.kanoe.cz.
Na našich řekách se objevuje stále víc jezdců, kteří neznalost základních záběrů prezentují jakou svou největší přednost. Pokud se pohybují v rovných úsecích, kde voda jen mírně proudí, s největší pravděpodobností to projde. Okamžik pravdy nastane, je-li třeba najet do problémového místa rovně a pokud možno popředu, včas zastavit před nesjízdným sjezem, ke kterému voda loď nekompromisně táhne, přejet v proudu od jednoho břehu k druhému nebo do proudu najet. Jinak řečeno, kdo neumí pádlovat, může se dostat do nepříjemných problémů, když mu nebude stačit nechat se unášet proudem. Pěkná ukázka počínání takových šikulů je k vidění na videu z Vltavy za letní povodně 2009, další experti k vidění zde. Posádky nejsou schopny najet do šlajsny přímo, proud je snáší k levému břehu, pokud už náhodou projedou, nedokážou zabrat a stabilizovat zalitou loď.

Plavecké dovednosti

Umět plavat je základní předpoklad účasti na vodácké akci. Brázdíte-li brilantně padesátku na plavečáku, určitě se brzo naučíte i plavání vodácké. Je třeba umět plavat s lodí, abyste ji v případě cvaknutí vylovili a nepřimáčkla vás na kámen v proudu, umět přeplavat proud, když třeba po rozplavbě zůstanete trčet na opačném břehu než zbytek party, umět plavat v proudu tak, aby se vám nezasekla noha pod velký kámen na dně, abyste věděli, jak na padlý strom v proudu, a abyste se v příhodnou chvíli dostali do spásného vracáku. Plaveme zásadně nohama napřed a držíme je u hladiny, o dno šlajsny či kameny v řece si necháme otloukat jen nejmasitější část těla a záda chráněná vestou, v žádném případě necpeme dopředu hlavu, zvlášť když na ní nemáme přilbu.

Plavání

kresba Zbyněk Fořt

Neschopnost nebo neochota uvědomit si hrozící nebezpečí

Je důležité vědět, co všechno může plavbu zkomplikovat, a možné hrozby nepodceňovat. Varovným příkladem je např. nehoda na slovenské Belé v r. 2018.

Neznalost trasy a podmínek pro splutí

Při plánování vody je třeba mít k ruce tzv. kilometráž. Z ní vyčtete vše podstatné pro zdárný průběh plavby; vzdálenost mezi jednotlivými místy na trase, vhodná tábořiště, počet a sjízdnost jezů a v neposlední řadě obtížnost sjížděného úseku. Klasifikaci obtížnosti najdete např. na www.raft.cz. Existují kilometráže "papírové" (např. Jančar, Novák, Kilometráž českých a moravských řek, Praha 1998; Kohoutek,Houser, Davídek, Československé řeky. Kilometráž, Praha 1990) i internetové na různých vodáckých stránkách, např. Jóžinova vodácká stránka. Oba typy mají své výhody i nevýhody. Papírové rychle zastarávají (např. přestavbami jezů se mění jejich charakteristika), u internetových si nikdy nemůžete být jisti vodáckými znalostmi a autora. Máte-li lodě ze seriózní půjčovny, měli byste zároveň obdržet i aktuální kilometráž. Pěkná charakteristika oblíbených "prázdninových" řek a limity pro sjízdnost byly uvedeny v Hydromagazínu.
Před vyplutím je nutné ověřit si podmínky na řece (pokud nejde o organizovanou akci typu Vavřinec, Hamerák, pro niž zajišťuje optimální průtok pořadatel). Na stránkách povodí páteřních řek Čech a Moravy najdete informace o vodních stavech a průtocích. Vodní stav = výška hladiny, průtok = kolik krychlových metrů vody za vteřinu protéká v konkrétním místě). Údaje jsou aktualizovány každou hodinu.
Podobné zpravodajství přináší i teletext ČT 1, str. 184; je ovšem aktualizováno jen jednou denně, ale uvádí zároveň minimální hladinu nebo průtok potřebné pro sjízdnost. Zvláštním režimem se řídí splouvání horního toku Vltavy ze Soumarského mostu, viz vodní stav na horní Vltavě.

Výbava vodáka (skupiny)

Podrobněji viz kapitola o oblečení, připomeňme pevné boty, neoprén při jarních a podzimních akcích, na alpských řekách pak i v létě. Nepodceňujeme vestu, stará polystyrenka po tetičce byla možná dobrá v dobách, kdy se nic jiného nedělalo, ale dneska máme přece jen trochu jiné možnosti. Přilba patří na hlavu na obtížnějších řekách od WW II, při jízdě v zavřené lodi vždy. Přilba nás má především chránit; jak nám sluší, je vedlejší. Drsný příběh si můžete přečíst na stránkách časopisu Pádler, pokračování tamtéž. Důležité jsou i pořádné boty do vody.
Zvolenému terénu musíme přizpůsobit volbu lodi. Pro jízdu na "prázdninových" řekách (Vltava, Ohře) je nejlepší volbou otevřená pevná kanoe. Uveze pohodlně nás i bagáž a má v těchto podmínkách nejlepší jízdní vlastnosti. Na náročnější řeky bychom měli vyjíždět s loděmi zavřenými nebo samovylévacími nafukovacími. Pozor, loď za nás řeku nesjede! Nestačí mít raft a vyrazit na horní Jizeru, musíme také něco umět.
V lodi by neměla chybět pomůcka nazývaná "házecí pytlík" nebo "házečka". Slouží hlavně k záchraně osob a materiálu z proudu nebo válce. Většina rekreačních jezdců nemá o její existenci ani tušení, ačkoliv jde o velmi užitečnou věc, viz ukázka použití . Je dobré vyzkoušet si použití házečky dřív, než přijde kritická situace.

Další příčiny subjektivního nebezpečí

Nedisciplinovanost, nerespektování pokynů vedoucího skupiny, špatná fyzická kondice a v neposlední řadě alkohol, který se podepsal pod řadu tragických nehod na našich řekách, viz např. články Smrticí Rožmberk nebo Smrtelná nehoda na Sázavě.
M.

Kresby použité na této stránce byly převzaty z příruček:
Petr Ptáček, Bezpečně na tekoucí vodě, Ústí nad Labem 2006
Jiří Škranc a kol., Záchrana na divoké vodě, Praha 1993